Živočichové podzemních vod
V některých pohádkách se vypráví o studánkách se zázračnou mrtvou a živou vodou. Voda z většiny našich studánek sice nezpůsobí zázračné oživení, ale život v ní je čilý. Napusťte si skleničku pramenité vody a pozorně se do ní podívejte. Pravděpodobně neuvidíte nic jiného než čirou tekutinu … , a přece se v ní vznáší tisíce malých průsvitných živočichů – mikroorganismů.
Pod mikroskopem byste mohli pozorovat roztodivné tvary jejich těl s bičíky, brvičkami a tykadly. Většina z nich jsou živočichové, jejichž tělo tvoří jen jedna buňka: bakterie, bičíkovci, nálevníci … Někteří mají tělo složitější – vícebuněční živočichové, například drobní korýši. Někdy se vám objeví ve skleničce i živočich větší, který se dostal do podzemí povrchovou vodou skulinami a štěrbinami, např. buchanky.
Přítomnost obyvatel hlubokých podzemních vod je známkou dobré kvality pitné vody a ani po důkladném napití vašemu tělu neuškodí.
Živočichové podzemních vod
Typičtí zástupci
korýši: plazivka rodu Parastenocaris
prvoci: specializovaní bezbarví bičíkovci a jiné podzemní druhy….
V jeskyních – vodách jezírek a podzemních řek se můžeme setkat i s většími živočichy.
Nejpopulárnějším tvorem je tu bílý obojživelník macarát jeskynní z Dinárského krasu na Balkánském poloostrově, dále podzemní desetinožec Troglocaris schmidti, jediný vodní podzemní brouk Hadesia vasiceki, červ Marifugia cavatia, podzemní pijavice Dina Absolónu a obří, až 5 cm velký, blešivec s dlouhými tykadly Stygodytes balcanicus. Mezi jeskynní rarity patří slepé bezbarvé podzemní ryby, např. Trogloglamis pattersonnii.
Život v podzemí
V podzemních vodách žijí nejen živočichové, ale dokonce i rostliny, které, jak dobře víme, potřebují k životu světlo.
Život v podzemních vodách ovlivňují tři věci: nedostatek světla (věčná tma), nedostatek kyslíku a téměř stálá, nekolísavá teplota vody.
Nedostatek světla způsobuje u živočichů ztrátu tělních barviv, takže jejich barva je bělavá až průsvitná.
Nedostatek kyslíku nutí organismy, aby s ním hospodařily velmi úsporně. Jejich pohyby jsou proto pomalé s malou spotřebou kyslíku.
Stálé a neměnné podmínky, které hluboko v podzemí panují, způsobily, že se zde uchovaly živočišné druhy staré mnoho miliónů let, např. archaický korýš Bathynella nantans starý 400 miliónů let nebo vzácný mnohoštětinový červ Troglochaetus berneckii, který se dostal z moří do podzemních vod ve třetihorách.
Dlouho nebylo vědcům jasné, čím se organismy v podzemních vodách živí. Trocha živin se dostane různými cestami do podzemí z povrchu země, ale ve větších hloubkách je voda už dokonale přefiltrovaná, zbavená organických výživných látek, a přesto i v ní je život. To, co na povrchu země dokáží rostliny – vyrábět živiny pro ostatní živé organismy, to v podzemních vodách dělají některé bakterie. Přeměňují anorganické látky v organické – vyrábějí živiny. U rostlin říkáme této výrobě fotosyntéza, u bakterií chemosyntéza.
Potravní řetězec živočichů podzemních vod:
Bakterie rozkládají odumřelá těla uhynulých živočichů a přeměňují organické látky v anorganické. Bakteriemi se živí prvoci (nejjednodušší jednobuněční živočichové), prvoky se živí vícebuněčné organismy jako korýši a červi. Ti jsou po uhynutí opět rozkládáni bakteriemi.
Živočichové, kteří trvale obývají podzemní vody, nebo ti, kteří se tam dostali splavením z povrchu země, postupně ztrácejí v důsledku nedostatku světla tělní barviva a zrak.
Jako náhrada zraku se u těchto živočichů vyvíjejí hmatové orgány (tykadla, štětiny) a „chemické“ smysly, kterými vyhledávají potravu.
Rozmnožování podzemních živočichů nepodléhá změnám ročních dob, odehrává se po celý rok.
Teplota podzemních vod se pohybuje v našich podmínkách v rozmezí 8°C – 9°C.
Vědní obor, který se zabývá životem podzemních vod, se nazývá stygobiologie.
