Studánky v Čechách a na Moravě
Studánky bývají často opředeny tajemstvím. Není divu, vždyť přivádějí na povrch země vodu z temných a tajuplných zemských hlubin. Je to ale většinou voda čirá, chladná a zdravá. Na zem spadla v podobě srážek, prošla několika vrstvami písků a jílů, a když narazila na podzemní skálu, začala po ní stékat až k místu, kde se jako pramínek znovu dostala na povrch. Čím déle jí cesta trvala, tím je čistší a bohatší. Někdy jsou tím bohatstvím minerály, které cestou zemskými vrstvami nabrala, jindy bublinky oxidu uhličitého nebo látky, které mají léčivé účinky.
Lidé si studánek odpradávna vážili. Čistili je, upravovali, stavěli kolem nich malé i větší stavbičky, vymýšleli jména, příběhy a skládali básně.
Nezodpovědným hospodařením v minulén století byla většina našich pramenů znečištěna. Potrvá mnoho desítek let, než se v přírodě škodlivé látky rozloží a voda z pramenů a studen bude opět vodou pitnou.
Podle způsobu, jakým vyvěrá voda z podzemí na zemský povrch, dělíme prameny na tři typy:
pramenné stružky, pramenné studánky a mokřady.
Studánky v Čechách a na Moravě
Rozdělení studánek podle různých hledisek
Podle charakteru prostředí se prameny dělí na:
pramenné stružky – Pramen vytéká ze země po svahu a hned stružkou odtéká do vodoteče.
pramenné studánky – Pramen vytéká do prohlubně, kde se voda hromadí a přepadem odtéká do stružky.
pramenné mokřady – Voda z pramene prosakuje na větší rovinaté ploše a vytváří mokřad. Z něho pak většinou vytéká potůček.
Podle stálosti se dělí prameny na
- stálé, z nich vytéká voda nepřetržitě
- periodické, voda vytéká v pravidelných kratších nebo delších intervalech
- dočasné, voda vytéká jen v určitém ročním období.
Voda ve studánkách
Zvláštností studánek je, že jejich voda má teplotu kolem 6°C – 10°C. V zimě je oproti okolnímu vzduchu teplá, v létě chladná.
Pro prameny je charakteristické a zvláštní spojení dvou životních prostředí: podzemních a povrchových vod. Podzemní vody mají své zvláštní malé průsvitné mikroobyvatele, povrchové vody obývají živočichové jiných druhů. Při vývěru na povrch se obě vody se svými původními živočichy promíchají a dojde k bohaté různorodosti života. Bohužel, my lidé, můžeme pozorovat z mikrosvěta studánek a pramenů jen nepatrnou část.
Podzemní vody jsou buď podzemní jezera a toky nebo propustná zvodnělá pásma hornin.
Uctívání studánek
Keltové uctívali studánky, prameny, tůně i mokřady a provozovali u nich posvátné obřady.
Slované chovali prameny a studánky ve velké úctě a v době letnic dávali k pramenům obětní dary.
Rozšířením křesťanství došlo k potlačení pohanských zvyků, ale v lidové tradici se dochovávaly některé zvyky uctívající prameny dále např. putování ke studánkám a omývání při nemocech a rozličných neduzích nebo házení vánočky a ořechů do studně v době vánoční.
Na Vysočině se ještě v minulém století udržoval na začátku jara starodávný obřad čištění studánek. Dívky si mezi sebou zvolily královnu, ozdobily ji věncem a květinami, v průvodu pak obcházely studánky a za zpěvu písní je čistily.
Studánky v ČR
V Čechách a na Moravě je registrováno asi 30 000 pramenů. Jsme „studánkovou velmocí“.
Největší pramen vytékající z podzemí byl u Mělníka - 100 litrů za sekundu.
Některé názvy studánek v Čechách a na Moravě:
Antoníček, Arabela, Barborka, Bezedná, Bílá studánka, Bublavka, Císařská studánka, Černá studánka, Čertova studánka, Čertůvka, Čiperka, Dorotka, Generál (pramen), Holubí studánka, Hraběnka, Jelení, Ještěrka, Jitřní studánka, Kačenka, Královka, Lesní studánka, Liščí studánka, Obří pramen, Prskavka, Prokopka, Radostná, Roztočilka, Svatá voda, Světice, Světluška, Štěpánka, Tři prsteny, U tří stromů, U kukačky, Večerní, Vřesová studánka.
Studánky v poezii
Zvyk uctívání studánek na Vysočině popsal v básni Otvírání studánek básník Miloslav Bureš. Báseň si vzal za předlohu hudební skladatel Bohuslav Martinů a zhudebnil ji.
Každá studánka v lese
na hladině nebe nese,
kdyby jí nebylo,
o zem by se rozbilo.
(úryvek zhudebněné básně)
Děti ve škole se učí o křišťálové studánce Josefa Václava Sládka.
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam rostě tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.
Známá je báseň Roubenka od Fráni Šrámka
To tam u nás doma v Plakánku
přespanilou máme studánku.
Roubenka se jmenuje.
Jaroslav Seifert
Ve studánce odjakživa
v zimě v létě voda zpívá.
Vladimír Holan
Ke studánce, již našel v proutí,
kdo pít chce, musí pokleknouti.
