Kolik je na světě druhů nerostů a hornin?

Vlastně to nikdo přesně neví. Je totiž otázka, co považovat za samostatný nerost či horninu a co jenom za odrůdu, někdy i jak vůbec kameny třídit. Liší se také názory různých odborníků.

Určitě je ale víc nerostů než hornin. Zatímco počet nerostů šplhá někam ke dvěma tisícům, druhy hornin bychom vyčíslili „jenom“ ve stovkách.

Zvláštní je, že nerosty i horniny stejného druhu vypadají na různých nalezištích různě, takže se někdy už podle vzhledu pozná, odkud kámen pochází. Třeba achát z Podkrkonoší vypadá jinak než achát z Brazílie, ale i liberecká žula jinak než sedlčanská. U hornin je to způsobeno přesným složením, u nerostů obsahem příměsí a krystalovými tvary. Svou roli sehrály podmínky, za jakých kámen vznikal. Taková osobitost a rozmanitost forem patří mezi velké divy přírody.

Názvy, s nimiž se u kamene setkáme

V odborné mluvě má čeština na vybranou. Buď můžeme použít ryze český název a pak je jasno i pro člověka neznalého věci, nebo dáme přednost označení cizího původu a pak je výhodou, že je srozumitelné i mezinárodně. Tak se vyvřelé horniny označují také jako vulkanity, usazené jako sedimenty a přeměněné jako metamorfity.

Ale zatímco pro nerost používáme i mezinárodní výraz minerál, pro horninu jako obecný pojem se žádné takové cizí označení nevžilo.

Podrobnější názvosloví je samo o sobě dost složité. Jen pro ilustraci: hlubinným vyvřelinám se říká také plutonity, žilným intruziva a výlevným efuziva. V geologických publikacích se s těmito a podobnými výrazy setkáme často. Zajímavostí je, že některé jsou odvozeny od jmen antických bohů: Vulkán byl ve starém Římě bůh ohně, Pluto bůh podsvětí.

Mnoho jednotlivých nerostů a hornin je pojmenováno podle naleziště nebo podle objevitele, a tak mezi nimi najdeme i názvy českého původu. Třeba nenápadné, ale málo běžné vyvřelé horniny polzenit nebo rongstockit mají sice německé názvy, jde však o staré označení míst v severních Čechách (řeka Ploučnice a Roztoky u Ústí nad Labem). Původ jména vzácného nerostu kutnohoritu snad není třeba vysvětlovat. A nerosty jako slavíkit, jarosit, nováčekit nebo sekaninait jsou přímo pojmenovány podle českých badatelů.

Kámen jako surovina

O účelu, k jakému má kámen sloužit, nerozhoduje ani tak druh horniny, jako spíš její vlastnosti. Zda je dostatečně pevná, zda se do ní dá dobře tesat, zda dlouho vydrží vystavená účinkům povětrnosti, případně i zda má zajímavý vzhled nebo efektní barvu.
Nejméně ušlechtilým, zato nerozšířenějším materiálem je stavební kámen. Ten se buď drtí na štěrk a pak se mu říká také kamenivo, nebo se uplatní rovnou ve větších kusech jako takzvaný lomový kámen. Kamenivo je součástí betonu, asfaltových směsí, používá se na podsypy základů a kolejí nebo na úpravy cest, spolu s lomovým kamenem pak i na úpravy hrází. Zkrátka všude tam, kde je třeba něco zpevnit. Moderní doba se prostě neobejde bez stavebního kamene.
O stupeň výš je dekorační kámen. Tady už se počítá mimo jiné s tím, že má upoutat pozornost - ať už sám o sobě nebo jako dílo, které z něj vznikne. Tedy třeba jako obložení stěn, leštěné plochy nebo prvky architektury jako jsou římsy a sloupy. Sem se řadí i sochařský kámen, který musí splňovat vysoké požadavky na kvalitu.
Ale i schody, dlažba nebo patníky se zhotovují z kamene zařazeného do této kategorie. I když nám to připadá jako samozřejmost, i tady musí kámen kromě technických podmínek splňovat i určitá vzhledová kritéria. Třeba už jen to, aby nepůsobil rušivě.

Drahé kameny

Zatímco mezi stavebním i dekoračním kamenem najdeme skoro výhradně horniny, mezi drahé kameny patří převážně nerosty. Obvykle se rozdělují na polodrahokamy a drahokamy.
Polodrahokamy jsou na rozdíl od drahokamů buď neprůhledné nebo méně tvrdé, i jejich výskyt je o něco hojnější. Sem patří například achát , ametyst, chalcedon nebo křišťál. Všechno jsou to různě barevné, méně hojné odrůdy křemene, který se jinak v přírodě vyskytuje naprosto běžně a tvoří součást mnoha hornin. Další minerály považované za polodrahokamy jsou třeba malachit nebo tyrkys.
Nejznámějšími drahokamy jsou odrůdy korundu jako červený rubín a modrý safír nebo odrůdy berylu jako zelený smaragd a modrozelený akvamarín.
Nejcennějším drahokamem je odnepaměti diamant, vůbec nejtvrdší nerost, průhledný, s nádherným leskem, který se navíc v přírodě vyskytuje vzácně. Kuriózně je diamant zároveň i drahokamem s nejkratším chemickým vzorcem: C, tedy čistý uhlík.
Ale v moderním pojetí se rozlišuje i šperkařský kámen. Nemusí být ani vzácný, ani průhledný, ani tvrdý, občas ani barevný. Může to být nerost i hornina. Dokonce se někdy ani nebrousí, jako třeba vltavíny, na nichž je nejefektnější jejich tvar. Stačí, když je to kámen zajímavého vzhledu, použitelný jako ozdoba.

Zkameněliny

Vyskytují se v usazených horninách a jsou to zbytky pravěkých živočichů nebo rostlin. Nejsme-li si jisti, zda je některá hornina sedimentárního původu, hledáme v ní zkameněliny. Stejně tak, nejsme-li si jisti jejím stářím, protože to se dá podle zkamenělin dobře a přesně určovat. Někdy to ale mohou být zkameněliny viditelné pouze pod mikroskopem.
Málokdy se ovšem stává, že by některý živočich doslova „zkameněl", tedy že by se jeho měkké tkáně proměnily v kámen, přesněji řečeno byly kamennou hmotou nahrazené. V převážné většině se zachovají pouze schránky odumřelých živočichů - ulity, lastury, krunýře. Některé oblasti středních Čech jsou proslulé nálezy krunýřů trilobitů, vyhynulých prvohorních členovců příbuzných korýšům. Z rostlin najdeme v kameni nejčastěji otisky listů, vzácností ale není ani zkamenělé dřevo. Otisky se často vyskytují v usazeninách mezi slojemi černého uhlí, které z pravěkých rostlinných zbytků vzniklo.

Všechno má své výjimky

Příroda je ale opravdu složitá a mnohotvárná. A tak můžeme najít třeba horniny, o kterých se nedá jednoznačně říci, zda jsou vyvřelé nebo usazené. Vznikly totiž tak, že na zemský povrch nebo do vody dopadal sopečný popel a usadil se někdy i ve velkých vrstvách. Označují se jako tufy a tufity, případně souhrnným odborným názvem pyroklastika.
Jindy zase zjistíme, že ne každá usazená hornina musela vzniknout z částeček jiných hornin. I když je to méně časté, mohla se třeba vysrážet z horkých minerálních vod, jako vřídlovec v Karlových Varech. Nebo může mít původ v činnosti organismů, podobně jako vznikají například korálové útesy na mělkém mořském dně.
Také zkameněliny můžeme s velkým štěstím najít i v jiných než usazených horninách. Jde o přeměněné horniny, které z usazenin pocházejí a na které nepůsobily příliš velké tlaky a teploty. Takové vzácné nálezy známe u nás třeba z Ještědu a z Jizerských hor.   
Zkrátka a dobře, máloco o kameni platí bez výjimek. A především, je stále co objevovat a stále můžeme narazit na různá překvapení.