Číhavý medvěd

Bronzový poklad, Eduard Štorch, úryvek z knížky

 

Marné tu bylo hledat Číhavého medvěda v chatě nebo u poradního dubu. Ani na políčku nepracoval, ani u dobytka nebyl na pastvišti.

Byl pořád v lese. Prodléval celé dny a často i noci na svých ptačích čihadlech. Náčelník svolával rod k poradě. Nesešli se všichni muži – Číhavý medvěd skoro vždy scházel. Nadarmo ohřívala jeho žena, hezká Červenka, horkými oblázky řídkou kaši a zbytečně připravovala veverky v medu zadělávané – Číhavý medvěd k večeři nepřicházel. Ze všech chatrčí vystupovaly kotouče sivého dýmu a šířila se vůně pečeného masa, jen Čihařova chata byla bez zvěře a opálený rožeň se válel v koutě. Přitom je po všem rodě dobře známo, že Čihař je výborný lovec, jenž přinese z lesa kořisti, kolik chce.

Červenka zaslechla ze sousedních chat leckteré štiplavé slovíčko, i ten protivný Bručoun, jda okolo, hodil po ní poznámkou, že u Čihařů jsou dnes brzo po večeři. Červenka zablýskla očima, vyběhla na vršíček nad Brusnicí a volala údolím Čihařovo znamení. Nikdo se neozval.

Číhavý medvěd je asi zabrán čižbou, že ani neví, jak čas ubíhá a že před poradním dubem už posedávají muži na kamenná sedátka k obvyklému večernímu pohovoru.