Řešení problémů - Popis metody

Seznam článků
Popis metody
Praktické ukázky

 

Nejjednodušší formou řešení problémů je použití již hotového schématu řešení – algoritmu nebo jeho modifikace. Tento typ problémové výuky se běžně využívá v matematice, fyzice či chemii při řešení slovních úloh.

Složitější problémy jsou ty, pro které algoritmus neexistuje, nebo ho žáci neznají.

I tyto problémy mají různé stupně obtížnosti. Dobrý učitel s nimi umí pracovat a vhodně je odstupňovat buď pro celou třídu, nebo pro děti s odlišnou schopností tvořivě myslet.

• Učitel zadá problém se všemi důležitými informacemi, žáci pouze hledají vhodná řešení.
• Učitel zadá problém s několika řešeními, žáci hledají nejvhodnější a zdůvodňují svůj výběr argumenty.
• Učitel zadá problém, který v daných podmínkách nebo v čase nemá řešení, žáci hledají důvody, proč tomu tak je.
• Učitel zadá neúplné údaje, jeden či dva podstatné chybí, žáci je hledají.
• Učitel zadá problém jen jako vsuvku výkladu, neočekává úplné řešení, ale pouze nastínění, naznačení strategie řešení.

Způsobů, jak přistoupit k problému, je více. Pro účely našeho programu navrhujeme následující postup:

• Pojmenovat nebo popsat problém, včetně vztahů a souvislostí.
• Navrhnout, co dalšího je třeba zjistit, jaké další informace doplnit.
• Navrhnout jedno nebo více řešení. Pro hledání optimálního řešení je vhodnější dát více návrhů, a to i zdánlivě neřešitelných, nežli se upnout na řešení jedno a to podrobně zpracovávat. (Pozor na způsob, při kterém řešení navrhne autorita jako učitel nebo rodič a děti mají pouze projevit souhlas a řešení ověřit.)
• Vybrat nejvhodnější řešení a výběr zdůvodnit, kriticky posoudit, podložit argumenty. Kritické posouzení by nemělo přijít dříve, než jsou vytvořeny všechny návrhy.
• Pokud to okolnosti dovolí, řešení realizovat (poskytnout návrh řešení různým subjektům k realizaci).

 

1. Průpravné činnosti

a) Podívej se na věc nově

Tvořivému myšlení pomáhá pěstovata rozvíjet u dětí schopnost podívat se na věci nově. Učit je překonávat tradiční pohled na svět, umět opustit návyk z každodenního života.

Většina lidí se ráda opírá o rutinu, využívá zaběhlé a ověřené způsoby, při kterých se nemusí myslet.

Je žádoucí podporovat u dětí a mladých lidí tvořivý způsob života, učit je hledat nová, netradiční řešení.

• Hledej alternativní použití pro nástroj, předmět…( sešit – podnos pro hrníček s čajem, stará klávesnice – hudební rytmický nástroj,…)

 

b) Co by se stalo kdyby?

• Kdyby se začal pohybovat čas pozpátku, kdybyděti převzaly roli rodičů, kdyby napadly v zimě 2 metry sněhu apod.

 

c) Spojování různorodých prvků

• Spoj věci netradičním způsobem, spoj nespojitelné: auto – silnice (jezdí se středem, opatrně, vyhýbání je na domluvě řidičů, následek je minimální nehodovost).

 

d) Co mají společného?

• hora a řeka (jsou přírodními prvky, modrou barvu, pramen…)

• Která z uvedených slov jsou nevhodná, když klíčovým slovem je hřivna (bronz, Eduard Štorch, stokoruna, šindele)?

 

2. Řešení problémů jednotlivcem

Příklad: Náves

 

3. Řešení problémů ve skupině

Problémy vhodné pro skupinovou práci jsou především ty, u kterých je žádoucí pohled z více úhlů, které se dotýkají více oblastí, více zájmových nebo generačních skupin lidí apod. Kvalita řešení problémů ve skupině žáků souvisí s klimatem, ve kterém práce probíhá (klima třídy nebo pracovní skupiny). Pokud mají děti zažité zásady kooperativní práce, má skupinové řešení problémů většinou vyšší kvalitu a přínos pro osobní rozvoj dětí je rovněž vyšší nežli při individuálním řešení.

Před tím, než dojde k samotné práci skupiny na řešení problému, je třeba žákům sdělit, co bude výsledkem jejich práce a jak bude výsledek využit. (Stane se podkladem pro rozhodnutí někoho dalšího? Vytvoří materiál, o kterém se bude hlasovat – může být přijat např. nadpoloviční většinou nebo jiným stanoveným klíčem – a který bude následně realizován?)

Optimální počet členů skupiny je 3 – 5 dětí.

Postup

• Popsat problém – co o problému víme – brainstorming, myšlenková mapa.
• Doplnit o další fakta a informace – rozdělit úkoly, každý žák pracuje samostatně (vyhledává v publikacích, na internetu, získává informace z rozhovorů...).
• Volná diskuse nad zjištěnými daty, předvídání řešení, hledání vztahů a souvislostí.
• Návrhy řešení každého člena skupiny, podložené zdůvodněním. Diskuse nad předloženými návrhy. Zápis navrhovaných řešení.
• Výběr jednoho řešení k realizaci (jeho případná realizace, ověření účinnosti).