Mistr Jan Hus

Ivan Bauer

Nespokojení věřící našli svého mluvčího. Jihočeský synek Jan z Husince měl nejen dost odvahy, ale i dobrou vyřídilku. Kdepak by ho napadlo, když šel do Prahy studovat na kněze, že bude jednou hájit pravdu za cenu nejvzácnější, za cenu svého života.

„Chtěl jsem být knězem, abych měl dobré bydlo a růcho a byl lidem vzácen,“ přiznává v jednom ze svých spisů. Stal se kazatelem v Betlémské kapli. A lidé přicházeli a nebylo jich málo. Tři tisíce i více. Mistr Jan mluvil o návratu k původní opravdové víře o změnách uvnitř církve. Jako se chvění strun přenáší na ozvučnou desku loutny, jako se po vodě šíří kruhy, tak se šířilo Husovo učení. Tak přibývalo jeho upřímných následovníků.

Mocní tohoto světa se začali bát. Husovo kázání nabourávalo zavedené pořádky. Od věků platilo, že sedlák má pracovat, rytíř bojovat a církev se starat o spásu duše. Hus probouzel v lidech vědomí, že Ježíšovu učení se dá porozumět i vlastním rozumem a srdcem.

Byl proto nejprve vypovězen z Prahy a pak vyzván, aby své názory vysvětlil před nejvyššími představiteli církve na sněmu v Kostnici. Jenže slyšet pravdu, to bolí, přijmout kritiku je těžké. Hus byl po příjezdu do Kostnice zatčen a uvězněn. Měl jednu šanci na záchranu. Odvolat své názory, myšlenky, svá kázání. Ale copak to jde? Copak můžeme převlékat názory a přesvědčení jako ponožky? Jak by se Hus podíval do očí svým věrným? To nemohl! 

Nemohl zapřít pravdu. 6. července roku 1415 byl mistr Jan v Kostnici upálen.