V 1. ročníku v tématu "Stromy" žáci poznávali stromy, které rostou v okolí naší školy. Cílem tématu "Stromy kolem nás" bylo v 2. ročníku získané vědomosti znovu oživit a pozorováním okolní přírody u žáků prohloubit kladný postoj k místu, kde žíjí. Tématu jsem chtěla využít k rozvíjení znalostí, dovedností i spolupráce v spojených hodinách se 4. ročníkem.
Stromy se v lecčems podobají lidem. Rostou, stárnou, umírají, dýchají, rozmnožují se... Žijí pospolu i samotářsky, vytvářejí splečenství jednoho druhu i sekupení barevná a rozmanitá.
Učení o stromech jsme otevřeli tímto tématem a propojili tak dvě oblasti, kterými se právě ve škole žáci obou tříd zabývají: téma soužití lidí a učení o stromech.
Na interaktivní tabuli jsme promítali fotografie stromů v nejrůznějších variantách sekupení: skupina bříz, pár starých lip, hustý smrkový les, osamocená hrušeň, hájek... Děti, nejprve každé samo, poté sdílením v malé skupině pojmenovávaly asociace (přirovnání ze života lidí), které jim fotografie evokují: veselá dvojčata; kamarádi, kteří se objímají; pouť; člověk, který žije samotářským životem; maminka s tatínkem si hraje s dětmi; vojáci; lidé ve frontě; baletky; rodina.
Fotografie, které děti viděly na tabuli, jsme vytiskli. Každý žák si mohl vybrat jednu až dvě podle vlastníhi výběru. Jeho úkolem bylo zformulovat přirovnání do věty a odpovědět tak na otázku: Co ti obrázek připomíná? Větu pak děti zapsaly na druhou stranu listu fotografie.
Po splnění úkolu jsme promítli na tabuli poslední fotografii - soužití borovice s habrem. Obrázek jsme doprovodili příběhem nazvaným Souboj nad Vltavou, který se udál ve stráni nedaleko Dublovic. Dramatická situace nabízela práci s textem s předvídáním. Děti ve dvojici měly za úkol předvídat konec příběhu, ve kterém se jeden ze stromů snaží odstranit druhý strom a získat prostor pro růst a více vláhy ze suché skalnaté země. Děti dostaly za úkol v malých skupinách nejen předvídat rozuzlení příběhu, ale také svou domněnku zdůvodnit.
Závěr hodiny o soužití stromů jsme zakončili fotografií - rozuzlením příběhu Souboj nad Vltavou.
Mlčenlivý souboj nad Vltavou
Šplhali jsme po příkré stráni nad Vltavou, pod námi hluboko řeka, kolem skalky, malá suťová pole, borovice, břízky a habry. Právě jsme si chtěli trochu odpočinout, když tu Martin ukázal na skupinku stromů před námi. Zůstali jsme nevěřícně stát.O místo na kamenité stráni tu doslova bojovaly dva stromy. Vysoká stará borovice a malý podsaditý habr. Větve habru připomínaly tělo mohutného hada. Jedna z nich směřovala přímo k borovici, těsně před ní se rozdvojila a sevřela její kmen dva metry nad zemí. Rok po roce se habr víc a víc zarýval do kmene bezbranného stromu. Borovice byla ve velkém nebezpečí, že ji toto smrtelné sevření zahubí. Nikdy jsme nic podobného na vlastní oči neviděli. Nemohli jsme se zbavit pocitu, že habr ví, co dělá. Ví, jak se zbavit stromů ve své blízkosti, které mu ubírají světlo a vláhu na vyprahlé, vysušené zemi. Samozřejmě jsme nemohli čekat na výsledek souboje, a tak jsem si řekli, že se sem po roce vrátíme. Uplynuly roky dva, když jsme se na stráň vypravili znovu. Tušili jsme, co uvidíme. Buď souboj dvou stromů ještě stále pokračuje nebo borovice sevření podlehla.
Čekalo nás milé překvapení. Pevné sevření nevydržel habr. Jeho větev rozdělená do vidlice praskla a ležela ztrouchnivělá na zemi u paty borovice. Ta tu stála s větvemi skloněnými nad tichou hladinou široké řeky. Jen hluboká rýha v jejím kmeni byla svědectvím nelítostného souboje na život a na smrt.
Po úvodní motivační hodině jsem v následující hodině zařadila práci na portálu, kde si žáci připomněli činnosti, které dělali k tématu stromy v první třídě a vyprávěli svým spolužákům ze 4. třídy, co si zapamatovali. Poté následovala přírodovědná vycházka do okolí školy. Žáky jsem rozdělila do trojic (jeden žák ze čtvrté třídy a dva žáci ze druhé třídy) a do každé skupiny jsem rozdala balíček karet s obrázky stromů. Podle kartiček, které nám posloužily jako malý atlas stromů, pak děti z druhé třídy rozeznávaly jednotlivé stromy, jejich starší spolužáci kontrolovali správné provedení úkolu. Vycházka se všem líbila a kladně hodnotím i spolupráci v jednotlivých týmech.
V hodině prvouky ve druhé třídě jsem se žáky ověříla metodu předvídání. Děti si měli samy odhadnout, kolik si myslí, že poznají stromů, až uvidí sadu obrázků. Svůj odhad napsaly na lístek. Poté následovala práce ve dvojicích, kdy nejprve jeden žák ukazoval druhému karty s obrázky stromů a dělal čárky při správné odpovědi. Následně si žáci ve dvojici role vyměnili. Po skončení této činnosti porovnali skutečnost se svým vlastním odhadem a pokusili se zhodnotit, zda svoje schopnosti odhadli správně, či zda se podcenili nebo přecenili.
Téma "Stromy kolem nás" jsme uzavřeli při skupinové práci ve výtvarné výchově. Žáci 4. a 5. třídy vytvořili zdařílé koláže stromů, které se staly součástí podzimní výzdoby chodby naší školy.