Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Povídání o pejskovi a kočičce I

Úvod

 

 

Práce s knížkou Povídání o pejskovi a kočičce je zaměřena na  rozvoj dovedností, které předcházejí čtení a psaní, na podporu zájmu o knížky,  na sdílení zkušeností  a zážitků z četby prostřednictvím výtvarných  a dramatických aktivit.

Autorka příspěvku je učitelkou výtvarné výchovy na základní umělecké škole v Sedlčanech.
Práce s knížkou byla realizována v rámci výukových dvouhodinových bloků na  ZUŠ Sedlčany s dětmi ve věku 3 – 6 let.

 

Slovo autorky (bude doplněno)

xxx

O pejskovi a kočičce, jak myli podlahu

Do pohádky jsme vstoupili stavbou domečku. Děti si každý sám nebo ve dvojicích postavily z toho, co v učebně našly, domeček pro pejska a kočičku. Sesedli jsme se do kroužku a povídali si o tom, jak jsou kočičky čistotné a pejskům špína ani moc nevadí, jak to se špínou máme my, děti, a o tom, čím vším můžeme ušpinit sebe, svoje olečení a různé věci kolem nás.

Děti se rozdělily do skupin po čtyřech. Ke každé skupině jsme položila papír formátu A3. Úkolem bylo papír ušpinit: botami, upatlanýma rukama, stopami věcí... Po zažití špíny, jsem dětem připravila zážitek čistoty. Na čtvrtku jsem vysypala jemnou vrstvu tmavší mouky a pomocí hadříků a plyšových zvířátek jsem na pomoučněném kartonu dělala čisté stopy.

 

pokračování

Po zážitku špíny a čistoty jsme se pustili do čtení. Pohádku jsem dočetla do místa, kde pejsek snědl mýdlo.
Rozdala jsem dětem modré papíry, štětce, dřívka a pastózní bělobu (remakolku). Děti pokryly  papír bílými bublinami a vzdušnost bublin pak ještě podtrhly kruhovými stopami dřívek.

 

pokračování

Pejsek nezná hygienické potřeby, ale známe je my? Co bychom všechno vložili do takového hygienického kufříku? Kartáček, kartáč, pastu, mýdlo, hadr... Děti vystřihovaly hygienické potřeby a nalepovaly je na čtvrtky. Obrázek jsme dotvořili technikou monotypu.

 

pokračování

Nakonec jsme si některé části pohádky zahráli: drhnutí podlahy, věšení prádla a „spaní až do bílého rána“.

 

Jak si pejsek roztrhl kaťata

Do pohádky jsme vstoupili krátkou podzimní procházkou v okolí školy. Co všechno tu můžeme pozorovat! Co všechno nás překvapí! Kolik otázek se vynořuje! Hromada listí. Kdo v ní asi žije? Kdo by se v ní mohl ukrýt před zimou? Jak šustí listí? Může nás něco překvapit?  Příjemně i nepříjemně?

 

pokračování

Zážitky z vycházky pomohly navodit atmosféru pro četbu pohádky, jejíž děj se na procházce odehrává.
Po dočtení textu k místu, ve kterém se pejskovi pošklebuje zajíc, jsem četbu přerušila a vyzvala děti, aby tužkou nakreslili zajíčka, který se posmívá (škleb, škodolibý výraz). Chvíli jsme u posměváčka zůstali a povídali si o tom, kdo a kdy má chuť se posmívat, zda někdy k zasmání má nebo nemá důvod ...
Po dočtení dalšího úryvku k místu, kde si pejsek roztrhl kalhoty, jsem děti vyzvala, aby si vybraly z připravené hromádky látek na pejskovy kalhoty jednu, tu natrhly nebo nastřihly a přilepily pomocí dřívka a lepidla Herkules na čtvrtku. Měla jsem připraveno překvapení - mísu uvařených a dobře proolejovaných špaget. Děti pak, podobně jako slepička, díru v kalhotách špagetami „zašily“, špagety nalepily na papír.

 

pokračování

U netradičního výtvarného materiálu jsme zůstali. Položila jsem před děti talíře se špagetami a nechala je objekt nakreslit. Někdo více vnímal barvu talíře, někdo se zaměřil na kresbu propletených linií špaget, někdo si dokonce vybavil chuťový zážitek a „zalil“ špagety kečupem.

 

pokračování

Fascinaci špagetami jsem využila na následnou výtvarnou činnost – špagetohraní. Děti na barevné papíry tvarovaly vlhkými špagetami obrázky podle své vlastní fantazie. Lepidlo nebylo třeba. Po zaschnutí na papíru těstoviny držely samy.

 

pokračování

Po dočtení pohádky, na umocnění zážitku ze šťastného konce, si každý vymodeloval z  plastelíny krajáč na mléko, takový, jaký pejsek s kočičkou dostali od švadleny.
Všechno se nakonec v dobré obrátilo.

 

O pyšné noční košilce

Na úvod jsme si zapálili svíčku a povídali si o zimě, kdy je venku nevlídno, doma hezky útulno a teplo, kdy je čas na čtení pohádek.

Děti si vzaly každý svého plyšáčka a hovor se stočil na to, co všechno se jejich zvířátku může stát: dostat žihadklo, zlomit nožičku, spadnou z výšky.... vedla jsem je k tomu, aby se vcítily do poraněného zvířátka.
Rozdala jsem dětem štulečky fáče a vyzvala je, aby své zvířátko ošetřily (obvázaly).
Pak jsem dětem bez přerušování přečetla celou pohádku o noční košilce.
 

 

pokračování

Po dočtení jsme pokračovali výtvarnými aktivitami. Děti kreslily noční košilky na barevné papíry a zdobily je tiskátky, látku vystřiženou do tvaru košilky „vyšívaly“ barevnými fixami na látku.

 

 

pokračování

Netradiční materiál – fáčovinu jsme využili na obrázky vytvářené technikou dokreslovaného monotypu. Volně položený fáč evokoval cestu, přeložený pruh fáče šaty.

 

Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort

Pohádku jsme otevřeli povídáním o tom, kdo, kdy má narozeniny, ve které ročním období je slaví, a jak v rodinách různými způsoby oslavy narozenin probíhají. Sdělovali jsme si navzájem, kdo rád připravuje narozeniny pro oslavence a kdo naopak rád připraví svou oslavu pro druhé. Přešli jsme i na téma, jestli víme, jak udělat druhým radost, jak se strefit do toho, co má ten který člověk rád.

Pohádku jsem dětem přečetla až k místu, kdy pejsek s kočičkou vmíchali do těsta všechny ingredience.
Děti dostaly čtvrtky formátu A3. Na ně měly nakreslit velikou mísu, takovou, do které se vejde všechno, co do dortu dali pejsek s kočičkou. Mísu děti opatřily uchy, aby se „dobře držela a při míchání nezvrhla“. Vyzvala jsem je, aby se rozpomenuly na všechny přísady, které zvířátka do dortu dala a pomocí černé fixy je zakreslily. Někdo nakonec červenou fixou vybarvil ty přísady, o nichž se domníval, že do dortu nepatří.

 

pokračování

Měla jsem pro děti připravená různá dřevěná míchadla. Po dokreslení obrázku jimi děti těsto pořádně zamíchaly. Nakonec si každý vystřihnul (bez předkreslení) vlastní míchačku a přilepil ji na svůj obrázek.

 

pokračování

Po dočtení pohádky jsme se k některým částem pohádky vrátili a dramatizovali je: děti předváděly hladového černého psa, jak čichá a hledá upečený dort; jak bolí bříško, když se někdo přetláská;  lítost pejska a kočičky nad přílišným utrpením černého psa, byť je obral o to, co vytvořili.

Pohádku jsme zakončili slavnostně. Děti na dřevěné destičky namalovaly barvami Remakol „opravdické“ nazdobené dorty, našly k nim předměty, které připomínaly svíčky, dorty umístily na papírové talíře, a pak už jsme si jen užívali, zpívali a povídali o všem, co je při takové slavností příležitosti milé.