Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Povídání o pejskovi a kočičce III

Úvod

 

Práce s knížkou Povídání o pejskovi a kočičce je zaměřena na podporu zájmu o knížky a  sdílení zážitků z četby prostřednictvím pohybových, hudebních, výtvarných a dramatických aktivit.

 

Knížkou děti provázela pracovnice Městské knihovny v Sedlčanech Jana Roškotová v rámci jedné dvouhodinové lekce.
 

 

Slovo autorky (bude doplněno)

Přivítání

Dříve, nežli jsme se sesedli u knížky, pozdravili jsme se písničkou:

Dobrý den, dobrý den, dneska máme krásný den.

Dobrý den, dobrý den, dneska si ho užijem.

 

 

Příběhy, o kterých si budeme číst a vyprávět, se odehrávají v domečku, a tak jsme si „nakreslili“ takový domeček pro pejska a kočičku pohybem.

Byl jednou jeden dům, (skokem stoj rozkročný, upažit)

v tom domě stůl, (vzpor klečmo, hlava v prodloužení trupu)

pod stolem hůl (skokem stoj spojný, výpon a vzpažit)

a pohádky je půl (stoj spojný, hluboký předklon, napjaté nohy)

 

 

O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu

Děti se kolem mě posadily do kruhu, povídání o pejskovi a kočičce mohlo začít. To bylo tenkrát, když ... Dočetla jsem první odstavec a vyzvala děti, aby společně postavily kočičce a pejskovi z kostek domeček. Každý přiložil jednu cihlu a řekl ostatním, jaké místnosti zvířátka v domečku asi mají (koupelnu, pokojíček, ložnici, půdu, kotelnu...).

 

Když byl domeček postavený, zahrály si děti kočičí hru. Kočičky (všechny děti kromě jednoho) si našly místo na podlaze a za doprovodu říkanky protahovaly těla a krčily hřbet, jak už to kočičky i děti umějí.


My jsme malé kočky Mňučky,

kočky Mňučky ušaté,

tílko pružné jako proutek

a nožičky chlupaté.

 

Mezi kočičkami se procházel pejsek. Vybral jednu kočičku, zaťukal jí na záda a zeptal se: „Kočičko, jsi doma?“ Kočička: „Jsem,“ načež se co nejrychleji zvedla a snažila se pejska dohonit, nežli si stačil sednout na její místo. Kočička se stala pejskem a hra mohla pokračovat.
 

 

U kočičky a pejska jsme ještě chvíli zůstali a procvičili si písničkou jejich dorozumívací řeč.

Kočičky, kočičky, jak si vlastně povídáte,

kočičky, kočičky, jakou máte řeč.
Mňou, Mňou , Mňou ...

 

Pejsci, pejsci, jak si vlastně povídáte...  https://www.youtube.com/watch?v=ECVThiZaWJU

 

Po hrách a zpívání jsme se opět sesedli a pokračovali v četbě až k místu, kdy kočička jde koupit nové mýdlo. Rozdala jsem dětem hadříky a společně jsme krouživými pohyby umyli školkovou podlahu. Hadříky jsme pak v kruhu společně prali, máchali, ždímali a věšeli. 

Pohádku jsem poté dětem dovyprávěla.
Nakonec jsme vyprali a sušili i sami sebe.

Jak pejsek a kočička psali psaní děvčatům do Nymburka

 

Další příběh o pejskovi a kočičce jsme začali četbou. V místě, kdy pejsek navrhuje, že zůstanou v posteli a budou si celý den hrát, jsme četbu zastavili.
Děti se uvelebily na koberci, přikryly se fiktivními přikrývkami a dělaly, že spí. Ze spaní je vytrhl budík. „Vstávat! Protřít si očička, protáhnout se, zívnout a pěkně si po ránu zacvičit.“

 

Následující text v knížce je pro předškolní děti poněkud obtížný, upravila jsem ho a dětem stručně převyprávěla.„Pejsek s kočičkou se rozhodli, že napíší psaní svým kamarádkám do Nymburka. Co kdybychom také napsali nějaké psaní hodným dětem?“

Děti dostaly obálky, papíry a tužky. Napsaly a nakreslily, jak kdo chtěl a uměl obrázkový dopis dětem, které netahají kočičky a pejsky za ocásky a za ouška a jsou hodné i samy k sobě.

  

pokračování

 

"Tak a teď je třeba donést dopis na poštu. Koukneme se z okna, jaké je počasí. Jak se máme obléknout."

 

Každé z dětí dostalo jeden obrázek okénka s různým typem počasí. Děti se shodnými obrázky vytvořily skupiny. Domluvily se, co si na základě počasí za oknem vezmou na sebe a společně pak odnesly dopisy do schránky (do krabice). Listonoš (paní knihovnice) přendala dopisy ze schránky do brašny a s písničkou Jede, jede poštovský panáček obálky s obrázky dětem rozdala. Každý dostal jeden. "Co v obálce asi bude? Jaký obrázek? Od koho?"

 

Po rozbalení dopisů jsem dětem dočetla příběh o tom, jak se zvířátkům zachumelil domeček.

Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort

 

Děti si všimly, že na stole stojí nový kalendář a na něm je něco napsáno. Dozvěděly se, že pejsek má svátek a kočička narozeniny.
 

Kočičce jsme zazpívali písničku:

Kočička má narozeniny,

my máme přání jediný,

štěstí, zdraví, štěstí zdraví,

hlavně to zdraví.

 

Pejskovi jsme řekli básničku:
 

Nestarej se pejsánečku,

nestarej se nestarej,

vyučím se na řezníka,

o svátku ti bude hej.

Na stůl dáme jitrničky,

masíčko a jelítka,

trošku limči do skleničky

na zdraví to zacinká.

 

Na magnetickou tabuli jsem připevnila obrázek dortu.  „Kdo z vás, děti, ví, co všechno se do takového opravdického dortu dává?“ Děti připevňovaly na magnetickou tabuli papírové obrázky mouky, vajec a dalších přísad nakreslených na volných papírkách.

 

Když byl náš papírový dort hotový, přečetla jsem dětem, co do svého dortu dali pejsek s kočičkou, a jak to nakonec s dortem dopadlo.

Nakonec si děti užily i dooopravdický dort. Dostaly ho ode mě na rozloučenou a zároveň na naše další setkání nad knížkami.

 

Modroočko

Závěr


Závěr patřil knížce. Ještě jednou jsme ji prolistovali, prohlédli si obrázky, popovídali si o jejím autorovi, malíři a spisovateli Josefu Čapkovi.

 

Výukovou lekci připravila a knížkou děti provedla Jana Roškotová,
pracovnice Městské knihovny Sedlčany.

 

 

Pomůcky: papírové loutky, hadry na mytí podlahy, valcha, škopek, prádlo, kolíčky, šňůra, dřevěné kostky, obálky, papíry, kalendář, okénka s počasím, barevné pastelky, papír, magnetická tabule, obrázky jídel nebo magnetické imitace potravin, magnety, bábovka