Doba kamenná I.

Ivan Bauer, Eva Zirhutová

 

Pravěk - dlouhé, předlouhé období našich dějin je ve znamení kamene. Kámen jako zbraň, kámen jako nástroj, kámen jako příbytek.

První lidé na naší planetě byli podobní spíše opicím než dnešnímu člověku, ale na rozdíl od opic uměli používat ruce k práci a výrobě nástrojů, mluvidla k řeči a mozek k uvažování a učení. Učení jim trvalo téměř tři miliony let.

Na konci doby kamenné uměli naši prapředci využívat oheň, vyrábět pazourkové nože, kamenné pěstní klíny a sekery, kopí s kamennými hroty, kostěné jehly, hliněné nádoby a mnoho dalších obdivuhodných věcí. Lovili drobná i velká zvířata (medvědy, mamuty), líčili pasti, tkali látky, vypalovali keramiku, šili kožené a látkové oděvy, stavěli chýše a zdobili své příbytky i předměty rytými a malovanými výjevy. Jedním z největších objevů ale bylo zasazení prvních semínek, ze kterých vyrostlo obilí. Člověk tak mohl zůstat na jednom místě a vytvořit si domov.

Své mrtvé už nenechávali pravěcí lidé napospas divočině jako jejich zvířecí předkové. S úctou je pohřbívali. Občas do hrobu přiložili „na cestu“ do záhrobí i předměty, které v životě používali (zbraně, nádoby, šperky).

Stopy po životě pravěkého člověka – střepy, nástroje, malby a hroby – nacházejí archeologové i na našem území. Nejznámějším nalezištěm jsou Dolní Věstonice na Moravě, odkud pochází i slavná hliněná soška ženy, takzvaná Věstonická venuše.